Poezie básničky


 

Po dešti

Je po dešti
a venku vstává
tráva,
voní svěžestí,
tahle
jarní rána...

Slunce klepe si
na okenní rám,
tak v chvilce
něžnosti
pár úsměvů ti dám

Jarní kvítek

Něžný kvítek louku zdobí,
jaro spěchá přivítat
Ač se hory sněhem bělí,
naději nám přišel dát

Nerada se zima loučí,
příroda zas ožívá
Chlapci chodí za děvčaty.
lásky všude přibývá

Z prvních květů moje milá,
přinesu ti kytičku
Na důkaz, že mě máš ráda,
chci od tebe hubičku

Počasí

Předpověď počasí
je bránou do krásy.
-------------------
Zima je bílá,třpytivá a jiskřící
někdy je třeba vzít si i čepici,
pak zima skončí a jaro se hlásí
každý trávník si pročísne vlasy.

Svůj jarní účes si květy ozdobí,
to krásné jaro to nemá obdoby.

Po jaru nás potěší obloha letní
a dýl čekáme než se večer setmí.
Někdy jsou letní bouřky a deště,
jindy je sucho,déšť chcem ještě.

Pak léto skončí,podzim se hlásí
a teď lidem vítr pročísne vlasy.
Než přijdou podzimní plískanice
dřív nám babí léto pohladí líce.

Za teplem odletí teplomilní ptáci
a ve větru se sméjí malovaní draci.
Tak to jde dokola od jara do zimy,
předpověď počasí nedělá problémy.

Jaro,léto,podzim,zima...

O jaru

Cítíš tu vůni za oknem..?
To jaro zdá se,
že přišlo sem..

Paprsky slunce
nasypalo,
na studenou zem..

Tráva se zvedá..
Už není bledá..
Je jako vymydlená..

Na trávě sněženky..
Jsou jako panenky..
Do větru tančí..

Vánek Tě nemrazí..
Ty svíráš ve dlaních..
Naději příštích dní..

Stromy se oblékly
v zelený šat..

Sluníčko pupeny
začalo hřát..

A ptáčci ve větvích
křičí tu zas..

Jaro je období
sluneční pohody..
Návratu do vody..
S koncem nepohody..

Utíkej vítat
krásně provoněné dny..
Co na duši Tě nestudí..

A lásku, co čeká
až Tě probudí..
.
.
S jarem a láskou..
Je život nádherný..

Jarní dešť

Až půjdu po té louce a
Naslouchat budu slabé, jarní bouřce,
Zeptám se ,,Co právě děláš?,, …
,,A jak se vlastně máš?,,
Myslím teď na Tebe a
V nohách mě zazebe. Prší…
A já mám jen tenké tenisky,
Které už beztak mokré jsou…
Ale já věřím, že k Tobě, mě ještě donesou.

Počátek léta

Seděl jsem pod bukem
listí opadalo
a já jsem myslel na své jaro

Stál jsem pod lipou
jež právě kvetla
a já jsem už smutnil z podzimu

Lezl jsem na javor
pupeny pučely
a já jsem zas myslel na zimu

Ne!
Vše je lež!
Vždy jsem měl v hloubi duše
počátek léta

Sluníčko

Prosklenou dírou ve zdi.
cestu si bezhlučně klestí,
slunce, co bez svíčky,
prosvěcuje svět celičký..

Paprskem slunečním,
vymete každý stín,
z koutů i duševních puklin..

Když pohlédneš slunci do očí,
hlava se lehce zatočí,
jako bys plul duhovou směsí..

Odlesky tajemných barviček,
kreslí Ti tužkou do víček,
beze - smím.? - slovíček..

Sluneční koblížek..

Na těle miliony křížků..
Přežívá bouře i vítr..

Hlídá nás ve světle dnů..
A do žil vlévá sílu snů..

Prší.
Chceš číst. Ale déšť
jako by ti padal do knihy.
Je ho zatím jen špetka,
ale dnes stačí málo.

Za oknem vidíš,
jak rezivějí meze
a pára stoupá z vlhké
hlíny. To voda hasí
horké srdce v horké hrudi
dosud uřícené země.
(My lidé jsme už vyhaslí.)

Snad nedostane zápal plic.
Ještě že tu pršívá
jen do tří.

A pak si vzpomeneš.
Dnes je změna času,
bude pršet o hodinu dýl...

JARO

Les do krásy se promění
řeka se leskne plným tokem
když sněhy tají od hor pryč
v lehounké svěží zeleni
břízy se sklání nad potokem -
Ten obraz v rámu byl by kýč

Bažanti slípky prohání
jaro jde krajem rázným krokem
už zimu mrská zlatý bič
u lesa v trávě na stráni
pasou se srnky krásnooké -
Ten obraz v rámu byl by kýč

Co všude je ptačího křiku...
Před kachnami se potápí
kačeři krásní na rybníku
kluci venku už honí míč
a mě snad ani netrápí
že i má báseň bude kýč

Co je kýč a kde míra vkusu?
Když jaro dá se do poklusu
tak je to stejné, jako loni
v dubnových, předmájových dnech:
zas rýmy se mi hlavou honí
jak příroda mi bere dech

 
Google

PŘEVODNÍK MĚN

nainstalujte si na Vaše stránky [ zdarma ]

Výměna ikonek ZDARMAwww.weblight.cz www.bazarekzadara.ic.cz iBANNER TopList